Kategorie: Příběhy

Lauren Dykovitz: Promiňte, že je vám můj zármutek nepříjemný

Nikdy nezapomenu, když se na mě moje máma poprvé podívala a nevěděla, kdo jsem. Nákupní středisko bylo ten den směšně přeplněné, jak už to kolem Vánoc běžně bývá. Prošly jsme občerstvením a mamka nám držela stůl před Saladworks. Stála jsem ve frontě a viděla ji, jak tam sedí a netrpělivě čeká, otrávená tolika lidmi kolem. Konečně jsem dostala naše saláty...

Celý článek

Pohled zdola

Všichni důvěrně známe každou poličku, květináč, skříňku a obraz na zdi u sebe doma. Většina z nás se při zařizování bytu snaží, aby působil příjemně. Když přijde návštěva, stojí nebo sedí. Všechno je perfektní. Ale zkusili jste si někdy pořádně prohlédnout váš pokoj ve chvíli, kdy ležíte v posteli? Proporce se o něco změní. Zdi utíkají kamsi do prostoru. Z poliček a věcí v úrovni...

Celý článek

Pozor, hořím…

Vždycky jsem si myslela, že vyhoření může potkat jenom zdravotníky po letech vyčerpávající práce plné těžkých případů. Omyl. Jak může vypadat, když tzv. burn-out postihne pečujícího člena rodiny? Bylo ráno jako malované. Záclonou na okně se nesměle prodíralo sluneční světlo, kuchyní voněla káva. Na stole před sebou jsem pro babi měla připravené Caro s Nutridrinkem, Krajanku s příchutí vaječného likéru...

Celý článek

O kaštanech a odpuštění

Mateřská škola v době, kdy jedním z největších prohřešků bylo odlišovat se od ostatních a vybočovat z řady něčím, co zrovna neodpovídalo společenským normám. Jako každé ráno vcházím do třídy a zdravím soudružku učitelku, která sedí spolu se dvěma kolegyněmi u svého stolku kousek za dveřmi. Mile se na mě usměje, a pak z ní vypadne věta, která mi poprvé v životě nasadí obrovského brouka do hlavy. „Leni,...

Celý článek

Kdy pomoc ubližuje aneb Respekt především

Dodnes si naprosto živě dokážu vzpomenout na svůj naprosto zoufalý pocit, když jsem stála u babiččiny postele s miskou jejího oblíbeného jídla, které mi ještě před pár minutami nadšeně odsouhlasila, že si dá, ale místo toho se tu odehrávala scéna jako z proslulé komedie Slunce, seno… Se lžící v ruce jsem se babičce s pevně zavřenýma očima a neprostupně sevřenými rty snažila...

Celý článek

Noc, kdy se nám na chvíli zastavil čas

Byl večer jako každý jiný, a přece se něčím lišil. S mamkou jsme babi umyly, převlékly do čistého, vyčistily jí zuby, namazaly obličej krémem, učesaly ji. Mamka odjela domů, dcerka dala babičce pusu na dobrou noc a šla spát. Druhá, v tu dobu tříměsíční, spokojeně spinkala v košíku, který jsem si s sebou vozila po bytě, když jsem potřebovala volné ruce a s hojící se jizvou...

Celý článek